Lucinka - průběh léčby
Lucinka Rozkošná
aneb smutná výpověď o lidské povaze
Lucinka byla nalezena jako cca třítýdenní opuštěné koťátko v jednom kempu, kde hledala instinktivně pomoc (nebo alespoň něco k jídlu) od přítomných lidí. Bohužel za svou důvěru málem zaplatila cenu nejvyšší, jelikož se jí dostalo takového zacházení, které si člověk snad ani neumí představit. Lucinka se stala terčem velmi brutální „hry“ dětí , kteří si zřejmě užívaly svou nadvládu nad zcela bezmocným koťátkem. Díky této zkušenosti se zřejmě Lucinka rozhodla svou „chybu“ s důvěrou v lidskou pomoc znovu neopakovat a s největší pravděpodobností se ve svém ukrytu pomalu začala smiřovat se svým smutným osudem. Naštěstí byla „včas“ nalezena lidmi, kteří nechtěli polomrtvé koťátko nechat na pospas osudu a rozhodli se mu pomoci (jak by to bylo krásné, pokud by Lucinka při hledání pomoci narazila právě na takovéto lidi). Lucince se konečně dostalo odborného veterinárního ošetření a hlavně lidské péče a lásky, která ji opět vrátila důvěru v „lidskou rasu“. Vzhledem k tomu, že Lucinka u svých zachránců , z pochopitelných důvodů, nemohla dlouhodobě zůstat, tak byla převezena do Královéhradeckého domácího depozita O.S.Další šance, kde se opět musela podrobit několika veterinárním vyšetřením, aby mohla být stanovena ideální léčba všech jejich zranění a nemocí a samozřejmě také aby se předešlo případným možným komplikacím.
Lucinka se projevila jako opravdu neuvěřitelně velká bojovnice a s naší pomocí začala doslova „porážet“ své choroby i komplikace svých zranění. Během několika týdnů z naprosto apatického a zcela odevzdaného koťátka se stalo hravé, drzé kotě s obrovskou chutí k jídlu a jelikož i svoje první očkování zvládla bez jakýchkoliv nežádoucích reakcí, tak bylo po poradě s naší veterinářkou, rozhodnuto, že pro Lucinku můžeme začít hledat nový domov.
Lucinka byla doslova „rozkošná“ (odtud dostala své příjmení) a po jejím zařazení do nabídky měla několik zájemců o její adopci. Samozřejmě jsme chtěli pro Lucinku ten nej, nej, nej…..domov a rodinu a tak jsme se nakonec rozhodli, že Lucinka půjde k nové majitelce do bytu, nedaleko od našeho depozita. Při pohovoru se nová majitelka Lucinky jevila jako velká milovnice kočiček a nikdo z nás nepochyboval o tom, že právě u ní se bude Lucinka mít naprosto skvěle. Navíc paní byla velmi vstřícná , neměla žádný problém ohledně našich podmínek a souhlasila i s tím, že pokud by Lucinka měla jakékoliv zdravotní problémy, tak nás bude okamžitě kontaktovat.
Co si budeme povídat, pokud se Vám podaří vrátit téměř umírající koťátko zpět do života, tak k němu máte podstatně silnější vazbu, než k jakémukoliv jinému koťátku (a také cítíte daleko větší zodpovědnost za jeho další osud) a tudíž se nám s Lucinkou neloučilo lehce, nicméně nás uklidňovala skutečnost, že bude Lucinka v dobrých rukách a navíc bude bydlet jen pár ulic od nás (to jsem bohužel ještě netušila, jak moc jsme svým rozhodnutím Lucince ublížili).
Lucinka tedy odešla do nového domova 19.8.2014 ve večerních hodinách, kdy nás nová osvojitelka ujistila, že jakmile se Lucinka u nich tzv. „aklimatizuje“, tak nám hned podá zprávu a pošle fotografie.
Zhruba po 14-ti dnech, bez jakékoliv zprávy z nového domova jsme se rozhodli telefonicky kontaktovat majitelku Lucinky a požadovat vysvětlení. Po několikátém pokusu o telefonický kontakt se nám nakonec podařilo s osvojitelkou Lucinky spojit. Dostalo se nám vcelku pochopitelného vysvětlení, které nás bohužel nenapadlo ověřovat, že nás nemohla kontaktovat a fotky nemohla poslat prý z technických důvodů, neboť neovládá propojení fotoaparátu s pc (bohužel jsme stále neměli důvod pochybovat o její důvěryhodnosti).
Následně jsme se pokoušeli pravidelně, opakovaně kontaktovat osvojitelku Lucinky jak telefonicky, tak osobní návštěvou, ale bohužel bez úspěchu. Až před několika dny se nám podařilo se s paní konečně telefonicky spojit a byla nám podána (alespoň pro nás) šokující informace, že se nám neměla čas ozvat, neboť Lucinka byla nemocná a ona se o ní musela starat (asi nějak zapomněla na slib, že nás bude kontaktovat, když bude mít Lucinka jakékoliv potíže), přestože tvrdila ,že s Lucinkou byla několikrát u veterináře, tak jsme trvali na tom, že paní i s Lucinkou odvezeme na prohlídku k naší veterinářce, s čímž nakonec souhlasila.
Dva dny nato jsme tedy přijeli pro paní s Lucinkou, abychom vyrazili na objednané vyšetření k veterinářce. Jakmile jsme Lucinku uviděli, tak jsme doslova zůstali stát jak „opaření“ . Lucinka ležela v přepravce zcela apatická s na první pohled viditelně zanícenýma ušima a téměř po celém těle měla zatvrdlé, zahnisané části kůže a místo polštářků na pacičkách měla pouze krvácející a zanícené „krusty“.
Během vyšetření musela veterinářka doslova rozmočit , oloupat a vydezinfikovat Lucince uši, které na tom byly velmi zle a následně stejným způsobem postupovala po celém zbytku těla. Podle zjištěných skutečností a předběžných výsledků bylo zjištěno, že se s největší pravděpodobností jedná o velmi rozsáhlou (zanedbanou) bakteriální infekcí, která se „díky“ tomu, že se neléčila v počátku, doslova rozlezla Lucince po celém těle (samozřejmě nelze vyloučit ani horší variantu autoimunitního onemocnění známého jako „lupus“).
Lucince byla předepsána léčba, která by měla zastavit infekci zanícených ložisek kůže a osvojitelce Lucinky byl doporučen postup péče a dezinfekce postižených částí těla, která je potřeba v pravidelných intervalech čistit a dezinfikovat a samozřejmě v případě objevení nových ložisek provést odstranění zatvrdlé kůže a následné dezinfekce postiženého místa, na což se osvojitelka netvářila zrovna nadšeně, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by se mohla zachovat tak, jak se hned druhý den skutečně zachovala.
Následující den nám osvojitelka Lucinky volala s tím, že je přesvědčena, že Lucinka je velmi vážně nemocná a že zvažuje její uspání, neboť se prý Lucinka velmi trápí. Snažili jsme se jí vysvětlit, že její stav se dá v lepším případě zcela vyléčit a v horším případě alespoň stabilizovat natolik, že bude moci vést zcela plnohodnotný život, při dodržení několika omezení. V tu chvíli nám paní oznámila něco, co nás velmi šokovalo a zároveň velmi zarmoutilo, ……..buď si tu kočku vezmete zpátky nebo jí nechám uspat !!!!!!!!!!!!!! V tu chvíli nebylo nad čím přemýšlet a Lucinku jsme si vzali zpět do naší péče. Takovéto chvíle mě nutí přemýšlet o zvláštnostech lidské povahy a o její rozmanitosti a kladete si nejrůznější otázky jako…..jak je možné, že jsme to neviděli hned?, ……jak jen jsme to mohli dopustit?, nebo otázky typu……neměly bychom vyžadovat psychologické testy nových osvojitelů? , a nejhorší ze všech………odpustí nám Lucinka někdy? ………..dokážeme se někdy vyrovnat s tím, co jme Lucince provedli? Jenom ze zvědavosti by nás zajímalo, zda by ta paní také zvažovala „uspání“ svého syna pokud by vážně onemocněl?
V každém případě je Lucinka zpět v našem Královéhradeckém domácím depozitu a vzhledem k infekční povaze jejího onemocnění je momentálně v karanténě. Nehodláme zde detailně popisovat průběh péče o Lucinku po jejím příjmu zpět k nám, ale považujeme za nutné uvést fakt, že vzhledem k tomu, kolik jsme našli nových (poměrně velkých) ložisek na její kůži, tak jsme přesvědčeni, že od návratu od veterinářky se jí nikdo ani nedotkl, natož aby jí provedl alespoň dezinfekci již objevených ložisek. Musím připomenout, že pro Lucinku je celý proces dezinfekce postižených míst velmi bolestivý, ale spoléháme na její vrozenou bojovnost a vůli žít, což nám již stačila předvést, kdy po velmi bolestivém procesu dezinfekce se sama vrhla na misku s jídlem a následně se od nás nechala pohladit a přitom si krásně předla…….je to opravdu statečná holka, nicméně jsme si vědomi, že příštích 14 dnů bude rozhodujících.
V každém případě, pokud se podruhé podaří vrátit Lucinku zpět do běžného života, tak pro ní budeme hledat nový domov velmi, velmi, velmi opatrně.