Nezapomenutelný zážitek z mé návštěvy v OS Toulavé tlapky

Nedávno jsem zjistila, že se OS Toulavé tlapky přestěhovalo na osamělou usedlost nedaleko od Poděbrad. Jelikož se jedná o klidnou lokalitu s poměrně velkou rozlohou a naprosto ideálními podmínkami pro kočičky, tak jsem požádala Denisku, zda bych k nim nemohla přivézt naše dva velmi plaché sourozence Prskoše se Schovankou. Vzhledem k tomu, že se již více jak rok marně snažím právě pro tyto dva plašany najít vhodný domov, tak jsem byla velmi nadšená, že Deniska souhlasila. Tomu, kdo má alespoň minimální zkušenosti  s umisťováním plachých koček, nemusím ani popisovat své nadšení. Zvláště když naše depozitum je téměř v centru Hradce Králové a veškeré vyžití našich plašanů je v lítání a „likvidování“ zahrádek našich sousedů (hlavně těch, co nemají psa ), kteří pomalu ztrácejí trpělivost a pochopení pro jejich způsob hry.Po několikadenní snaze o odchyt, se mi to konečně dnes ráno podařilo a tak jsem vyrazila na předem domluvenou návštěvu OS Toulavé tlapky.

    Okamžitě , jak jsem přijela na místo, se mi dostalo velmi vřelého přijetí a Deniska mi hned šla ukázat již předem připravené ubytování pro Prskoše a Schovanku, kde nechybělo  jídlo ani sociální zařízení. Již z tohoto jsem byla unešená, protože mají všechno, co takový plašeni potřebují k naprosté spokojenosti ( konkrétně , můžou neomezeně lítat kde se jim zachce, můžou a mají co lovit a mají celodenní přístup k vodě a jídlu a hlavně, pokud nebudou chtít, tak se téměř vůbec nemusejí potkat s člověkem ). Není divu, že jsem se moc těšila, až si to tu budu moci prohlídnout a musím říct, že s každou navštívenou místností  moje nadšení rostlo. Naprosto mě uchvátil systém ubytování zvířat, díky kterému se nemůže stát, že by Deniska nedokázala včas a naprosto přesně identifikovat zvíře, které právě onemocnělo nebo se zranilo ( na tomto je patrné, že praxi a hlavně zkušenosti ničím nenahradíš ).  Co se týče budov, tak práce je tu více než dost, ale spoustu prací a oprav tu zvládají vlastními silami. Ovšem pokud by měl někdo šikovný ( néé jako můj manžel )zájem pomoci , tak zde bude zcela jistě vítán a určitě se nebude nudit. Musím přiznat, že kdybych neměla v Hradci Králové takové množství závazků a povinností, tak bych se dlouho nerozmýšlela a hned bych tu zůstala na trvalo. Vždyť pro člověka z města, který má rád klid a miluje zvířata to tu musí připadat jako takový „malý“ ráj.

    Další kapitolou, která mě osobně velmi zaujala, je naprostá oddanost Denisky ke psím miláčkům ( a samozřejmě naopak ). Když si totiž člověk uvědomí, že Deniska každý den od rána do večera lítá od oprav budov ke stavění kotců a výběhů, k tomu se naprosto fantasticky stará o všechny svoje svěřence a ještě si dokáže najít čas na převýchovu a nácvik poslušnosti  „nezvladatelných“ psů, tak to tedy klobouk dolů. Znám spoustu lidí, kteří jsou schopni pro zvířata udělat téměř cokoliv, ale jsem přesvědčená, že něco takového by nikdo z nich nevydržel.   Už proto bych byla moc ráda, kdyby se našlo co nejvíce pomocníků dříve než přijde paní zima.  Já za sebe mohu říct, že pokud to bude v mé moci, tak opět velmi ráda přijedu a kdo ví……třeba jednoho dne i zůstanu.  Opravdu se mi u Toulavých tlapek moc líbilo a setkání s tolika nádhernými  zvířecími miláčky byl pro mne zcela nezapomenutelný zážitek.

Beatriz Motalová  OS Další šance