Otevřený dopis našich svěřenců všem kočkomilům a potencionálním novým rodičům

Dobrý den, rádi bychom Vás všechny požádali o pomoc . Naši dočasní rodičové, kteří o nás pečují ve více méně našich depozitech sice dělají maximum pro to, abychom se měli co nejlépe, a aby nám vynahradili veškerá utrpení, která jsme si dosud prožili, ale v poslední době pozorujeme, že je nás doma čím dál tím víc (a Štěpán mi zabral můj pelíšek ) a tudíž vyžadujeme i více jídla. Navíc většina z nás musí pravidelně jezdit za paní doktorkou ( což se mě osobně moc nelíbí, ale Viktorka říkala, že je to tam fajn ), protože někteří z nás mají prý zánět střev z nedostatečné výživy ( říkala paní doktorka ), někteří si musí léčit rány po týrání nebo po střetech s jinými ( většinou většími a silnějšími ) zvířaty a někteří, ty méně šťastnější ( jako je bohužel moje kamarádka Viktorka ) mají neoperovatelnou deformaci  životně důležitých orgánů  a už jim moc času na tomto světě nezbývá ( možná proto jí taky tolik rozmazlujou ), tak musí jezdit na pravidelné prohlídky, aby naši opatrovatelé věděli, jak na tom je ( ona totiž moc nemluví  a navíc machruje, že jí nic není, ale já ji tuhle viděl jak nemohla popadnout dech a tak jsem jí hned „napráskal“ našim dočasným rodičům a oni s ní hned „letěli“ k paní doktorce).   Taky jsme se rozhodli naškrábat petici za více pelíšků a misek na jídlo ( já bych chtěl stejný pelíšek jako má Rodny a hezkou misku na jídlo s obrázkem, taky už jsem si naškrábal ježíškovi – tak uvidíme), ale prý to nebude tak rychle, jak bychom si představovali, protože to prý stojí nějaký peníze, nebo co to povídali ( já sice nevím, co je to“ peníze“, ale naše lidská máma říkala něco o tom, že to jsou nějaký papírky, za který nám nosí ty výborný granule co mi tak moc chutnají a taky nám za ně pořizuje ty „hnusný“ prášky co jí pro nás dává paní doktorka ).  

    Z těchto důvodů, jsme se s kámošema dohodli a udělali jsme si jednou po večeři schůzi, kde jsme si odhlasovali, že s tím musíme něco udělat. Viktorka nám sice do toho nejprve nechtěla moc kecat, ale nakonec to byla právě ona, kdo nás přivedl na myšlenku, abychom oslovili všechny hodné lidi právě touto formou a třeba to bude mít nějaký výsledek ( já osobně jsem navrhoval, že budeme držet hladovku, ale Sára mi říkala, že to je blbost a tak jsem souhlasil s tím dopisem……..no doufám, že to k něčemu bude, protože už mám zase hlad). Pokud by tohle nepomohlo, tak už nám zbývá jen spolehnout se na toho pána , kterýmu lidi říkají Ježíšek, ten prý nosí plno dárků, tak snad něco přinese i nám……………nebo nám aspoň mohl pomoci najít novou, ale hlavně hodnou rodinu, kde nás budou mít rádi.

Podškrábnut   kolektiv opuštěných koček  ( a hlavně Toníček )